Zednické řemeslo skomírá, přitom má zlaté dno
Zednické řemeslo skomírá, přitom má zlaté dno
Vymalovat interiér umí i dívky. foto: Josef Beneš

Val. Meziříčí - Stavební průmyslovky i firmy ve Zlínském kraji – a nejen tam – bijí na poplach: Hrozí konec zedníků v Česku! Se zoufalým úbytkem mladé krve se jedno z nejstarších řemesel potýká už dlouho. Sehnat kvalifikovaného zedníka mladšího čtyřiceti let je téměř zázrak. A na tuzemských stavbách jsou stále častěji slyšet jazyky národů na východ a jih od naší země.
   „Školy ve Zlínském kraji letos poprvé po sedmdesáti letech nepřijaly do učení jediného zedníka,“ konstatuje ředitelka valašskomeziříčské stavební průmyslovky Jindra Mikuláštíková. Příčinu vidí v malé společenské prestiži této profese a poměrně těžké práci venku, za každého počasí. „To vše ale vyvažuje pocit, že pokud jste šikovní, můžete si vydělat hodně peněz a vytvořit rezervu na zimu, kdy se tolik nestaví. Navíc za sebou vidíte výsledek své práce,“ tvrdí Mikuláštíková.
Hledání mezi cizinci
   „Kvůli nenaplněným učebním oborům bude chybět několik generací zedníků, a ti současní stárnou,“ potvrzuje palčivost problému majitel stavební firmy Bronislav Janíček. Jiná věc je zaměstnance ve firmě udržet. „Finančně je motivovat není snadné. Veřejné zakázky jsou nastaveny na nejnižší nabízené ceny a za případné vícepráce dostaneme o 20 procent méně, než stanoví ceník,“ vysvětluje, proč do některých výběrových řízení raději ani nejdou.
S   cházející zedníky hledají mezi cizinci. „Přes Hospodářskou komoru zkoušíme na dva roky zaměstnat pět Ukrajinců. Vyřízení formalit ale trvá až tři čtvrtě roku,“ říká Janíček, jenž by žákům, kteří se rozhodnou pro učební obor zedník, byl ochoten vyplácet stipendium.
Potřebujeme optimalizaci!
   „Válcují nás strojírenské obory. Nabízejí teplou halu, šatnu i oběd, to na stavbě není,“ srovnává ředitelka stavební průmyslovky Jindra Mikuláštíková. Přitom stavební klempíř má ke strojírenským oborům blízko, stejně jako absolvent oboru technická zařízení budov, jenž pracuje s čerpadly, solárními panely a malými vodními elektrárnami.
   Problém podle ředitelky spočívá v bezbřehé nabídce maturitních oborů, do nichž jsou přijímáni žáci bez ohledu na studijní předpoklady a budoucí uplatnění. „Středních škol je příliš mnoho. Potřebovali bychom další optimalizaci. A u přijímacích zkoušek určit bodovou hranici pro přijetí žáka na maturitní obor,“ míní Mikuláštíková.
   K posílení zájmu o stavební obory by mohl přispět návrat pracovních činností do základních škol, třeba prostřednictvím zájmových kroužků. „Hodně škol zrušilo dílny ve prospěch počítačových učeben. Stále jim ale můžeme pomoci sdílením našich dílen i s pedagogy,“ říká Mikuláštíková a dodává, že dvě školy ve městě využívají jejich dílnu, třetí provozuje kroužek práce se dřevem ve vlastních prostorách.
Nejde jen o peníze
   Martin Čadra se vyučil zedníkem-obkladačem před pětadvaceti lety. O šest let později založil stavební firmu, která nyní zaměstnává okolo deseti lidí. Kromě stavebních činností poskytuje projekční služby a finanční poradenství.
   „Po vyučení jsem si odpracoval závazek vůči tehdejšímu Okresnímu stavebnímu podniku a odešel k soukromníkovi. Tři roky nato jsem se rozhodl, že budu dělat sám na sebe,“ vypráví Čadra. Kvalifikovaný zedník si tehdy za měsíc vydělal 3 až 4 tisíce korun. Mnozí proto ze stavebnictví odešli a začali se živit například jako řidiči.
   „Dnes má šikovný zedník 30 tisíc čistého. Důležitější je, že každý den děláte něco jiného. Je to kreativní práce a zdaleka ne taková dřina jako dříve. Spoustu namáhavých činností zastanou stroje, mění se i technologie,“ poukazuje Čadra.
  Vedle zručnosti jsou ale nutné také zodpovědnost a vztah k práci. „Obojí nynější mladé generaci chybí. Když jsem v jejich letech chtěl jít na večerní zábavu, otec mi řekl, ať jdu, ale ráno budeme řezat dřevo na topení, abych byl připravený. Dnes kluk po vyučení dokáže zaspat na směnu pětkrát do měsíce. Občas jich musím mít na stavbě pět, i když vím, že tři zkušení pracanti by to zvládli,“ popisuje majitel stavební firmy.
Malířky u počítače
   Zedníci nejsou jedinou stavební profesí, jíž hrozí zánik. „Letos jsme neotevřeli ani obor montér suchých staveb, který je při rekonstrukcích a zateplování staveb zásadní. Naštěstí se na práci se sádrokartonem a polystyrénem hodně lidí rekvalifikovalo,“ tvrdí Mikuláštíková. Velký otazník visí také nad stavebními klempíři. „Mají obrovskou perspektivu, lidé by jim utrhali ruce, jaký je o ně zájem. Přesto je to mizející obor,“ nechápe ředitelka stavební průmyslovky.
   Naopak velký rozmach zde prožívá obor malíř, lakýrník a dekoratér. „Doslova ležel na zemi, stačilo ho zvednout,“ říká Mikuláštíková, jež se inspirovala zkušenostmi z Rakouska a v náboru zacílila na dívky. „Učí se u nás čtyři. Na celostátních soutěžích patří k nejlepším,“ chlubí se ředitelka.
   Kromě malování interiérů navrhují na počítači a poté vyřezávají šablony pro dekoraci bytů. „Baví mě malovat, kreslit a vůbec tvořit, tak jsem to zkusila. Teď uvažuji, že si udělám maturitu,“ prozrazuje žákyně druhého ročníku Lucie Lušovjanová, jež by po škole chtěla podnikat v dekorativních technikách. „Dříve se na výzdobu interiérů tolik nehledělo, ale dnes je o naše služby velký zájem,“ pochvaluje si dívka.
Josef Beneš