ČR - Nikdy neříkej nahlas, co si přeješ, mohlo by se ti to splnit, zní stará moudrost, která se vyskytuje už v Ezopových bajkách. Vláda Andreje Babiše při svém nástupu ústy předsedy hlásila, že nepotřebuje sto dní hájení. A tak byla vyslyšena. Už 49 dní po jejím nástupu se na řadě míst Česka konaly velké demonstrace proti jejím krokům. Je to opravdu rychlost. Co se to děje? A co je spouštěčem a hlubší příčinou protestů?
Formálně vzato lidé demonstrují na podporu prezidenta Petra Pavla, který brání nástupu kauzami a ostudami obtěžkaného Filipa Turka do pozice ministra životního prostředí. A čelí přitom drsnému tlaku, jak nás o tom přesvědčují esemesky ve stylu „když Turka nejmenuješ, tak uvidíš“, které na Hrad poslal šéfmotorista Petr Macinka. Prezident samozřejmě ustoupit nechce a lidé, kteří ho chápou jako poslední instanci, která brání v rozletu tomu, co je podle nich na nové vládě personálně i principiálně nejhorší, se za něj hromadně postavili.
Hranaté neštěstí jménem Turek je ale fakticky jenom spouštěčem protestů. Demonstrace (na tu pražskou přišlo více než 80 tisíc lidí) mají hlubší a komplexnější příčiny. Jaké?
V první řadě mezi ně patří chování celé Babišovy vlády. Ta toho za první měsíc a půl ve funkci stihla udělat opravdu hodně, aby dala za pravdu těm, kteří tvrdili, že jí nepůjde jen o politiku odlišnou od politiky kabinetu Petra Fialy. Ale že je odhodlána změnit celkovou orientaci země, ať už jde o vnitřní poměry, nebo vnější vazby.
Rychlý seznam toho, co liberální části společnosti na vládnutí ANO, SPD a Motoristů vadí: Je tu snaha zestátnit veřejnoprávní média, v čem každý, kdo vidí dál než za první roh, identifikuje snahu tato média oslabit, ovládnout či rovnou zlikvidovat. Je tu stále nedořešený střet zájmů Andreje Babiše. Je tu neochota vymáhat nezákonně vyplacené dotace pro Agrofert, naopak přicházejí dotace další, což působí, jako by předseda vlády byl spíše majitelem firmy. Je tu také snaha vykostit zákon o státní službě, za čímž lze spatřit záměr opětovně zpolitizovat státní správu, česky řečeno umístit do ní lidi, kteří půjdou vládě na ruku.
A dál: Je tu lavírování v zahraniční politice, neochota se dál finančně i vojensky podílet na pomoci Ukrajině, což ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov ocenil výrokrm, že se v Česku probudily „zdravé síly“. Je tu neschopnost se jasně postavit za evropské partnery, jmenovitě za Dánsko ve sporu s Donaldem Trumpem, který chce okupovat Grónsko. A je tu dokonce i likvidace pomoci prodemokratickým politikům a hnutím ve světě provedená v režii Pera Macinky. A dalo by se pokračovat.
Jenže ani tento strašidelný seznam plně nevysvětluje, proč se dala část společnosti do pohybu a vyrazila v mrazivých dnech náměstí. Musí tu být ještě něco víc.
Liberálně smýšlející Češky a Čechy pravděpodobně vede k masovým protestům pocit přímého ohrožení. Pochopili, že situace v naší zemi je součástí počínajícího zásadního celosvětového střetu. Střetu mezi principy otevřené a uzavřené společnosti, mezi empatií a sobectvím, mezi politikou civilizované spolupráce a politikou bezohledné síly. Dění u nás je v tomto smyslu jakousi ozvěnou toho, co se děje ve Spojených státech, kde už vidíme totální obrat dosavadního přístupu k politice, vyjádřený likvidací starých fungujících spojenectví a brutálním uplatňováním moci vůči vlastním občanům, které se už nezastaví ani před vraždami na ulici za bílého dne.
Lidé, kteří míří v Česku na náměstí, cítí, že současná česká vláda je v tomto civilizačním střetu na stejné straně jako v USA Donald Trump či evropské národně konzervativní síly, které současná americká administrativa podporuje – například vlády Viktora Orbána v Maďarsku či Roberta Fica na Slovensku. Demonstranti nechtějí, aby Česko skončilo stejně, nebo ještě hůř než tyto země. Proto jim stojí za to mrznout na náměstích, podobně jako liberálům v Minnesotě. A na rozdíl od nich to dělají poučeně v předstihu, dříve, než se začnou dít opravdu nehezké věci.
Ne, demonstrace v českých městech opravdu nejsou jen podporou prezidenta v jednom personálním sporu s vládou. Ale daleko širším principiálním protestem: znakem hlubokého společenského konfliktu, který bude pravděpodobně dál eskalovat.
Petr Honzejk
