ČR - „Když si nesplníte povinnosti a nepřijdete do práce, máte na hodinu padáka. To pro hranatou nulku ovšem neplatí,“ napsala na síti X europoslankyně Danuše Nerudová (STAN). V její větě je shrnutí příběhu, který se točí kolem poslance Filipa Turka. Běžný zaměstnanec by se po takové docházce, jakou má ve sněmovně čestný prezident Motoristů, už dávno díval po výpovědi. U ikony vejfukářů je to „normální politická praxe“.

Podle informací Hospodářských novin už jeho absence začíná znervózňovat i koaliční partnery. Předsedkyně poslaneckého klubu ANO Taťána Malá se měla obrátit na šéfa klubu Motoristů Borise Šťastného, aby situaci „nějak vyřešil“. Protože když vám chybí hlasy ve výborech, není to jen detail – to už je komplikace fungování koalice.

„Nechodí do sněmovny, ani jednou nemluvil na plénu a často chybí i na výborech, kde následně koalici chybí hlasy,“ uvedl jeden z koaličních poslanců, který si nepřál být jmenován. V překladu: mandát ano, přítomnost… spíš tak občas, když to vyjde.

Oficiální statistiky tomu dávají konkrétní číslo: účast na hlasování kolem 62 %. Tedy jinými slovy – zhruba třetinu práce je možné s klidem vynechat, aniž by to zásadně ohrozilo příjem. Ten mimochodem není vůbec skromný: kromě běžného poslaneckého platu pobírá Turek i příplatky za místopředsednictví dvou výborů, celkem zhruba 140 tisíc korun hrubého měsíčně plus náhrady. Ve světě, kde se lidem strhává dovolená za jeden den absence, je to docela pohodlný model.

Poslankyně STAN Adéla Chochelová k tomu dodává: „Na výboru jsem ho slyšela mluvit tak jednou, když jsme se představovali.“ To je vskutku unikátní výkon.

Vyšší účast ve sněmovně mají i jeho straničtí kolegové z vlády – ministr kultury Oto Klempíř nebo ministr zahraničí Petr Macinka. Ministři mají přitom z podstaty své funkce povinnosti i jinde. Ovšem pozor. Turek je přece taky vládní zmocněnec pro klimatickou politiku a Green Deal. A i když formálně není šéfem ministerstva životního prostředí, které vede jeho stranický kolega Igor Červený, má k dispozici ministerskou kancelář, zatímco ministr se musí tísnit ve špeluňce pro sekretářku.

Sám Turek přitom před časem v Blesku upřímně vysvětlil svůj vztah k práci ve sněmovně: považuje ji za „ztrátu času“. A dodal: „Já jsem tam v podstatě ještě veřejně nevystoupil.“ V jiných profesích by se tomu říkalo pracovní experiment s nulovým výstupem, tady je to ale jen součást mandátu.

A kdyby to náhodou bylo málo jasné, přidal už i svůj legendární výrok o „parazitech, které je nutné deratizovat“.

Celkově to působí jako zvláštní český politický paradox: práce za plný plat, minimální účast, výhrady k samotné smysluplnosti funkce – a k tomu ještě pravidelná debata o Turkových komentářích s nacistickou či fašistickou terminologií.

Turek prostě bere mandát poslance jako dobrovolný klub, kam se chodí podle nálady, ale za vysoce nadstandardní plat. No, nekup to!

Marek Wollner