ČR - Vůdce ANO a premiér Andrej Babiš má průšvih. Po slabém výkonu jeho hnutí v komunálních volbách následovalo fiasko ve volbách do senátu. ANO nezískalo ani jeden mandát, což znamená nejen reputační problém. Babiš už není šampión, který nemá konkurenci, ale ten, kdo prohrává. A to neokecají ani jeho analytické, marketingové a mediální týmy. Jistě, nelze přeceňovat volby, k nimž na rozdíl od těch sněmovních dorazilo kolem 40 až 50 procent voličů. Jenže trend je jasný a pro Babišovu vládní koalici je to varovná zpráva. Nelze vyloučit ani předčasné volby, což by bylo požehnání pro Českou republiku.
Ještě před říjnovými volbami hýřil premiér Andrej Babiš optimismem, dopředu se už cítil jako vítěz a holedbal se, že v příštím roce bude mít konečně čas nerušeně makat pro blaho České republiky. Dobře víme, co to „makání“ v žargonu protřelého česko-slovenského oligarchy, zasloužilého agenta StB a politika s mnohočetným střetem zájmů znamená. O české občany a občanky Babišovi nikdy nešlo, jen o vlastní kapsu. Jenže do zdánlivé idylky vypustili teď voliči šrapnel.
Hnutí ANO, jehož je Andrej Babiš vůdcem a jediným majitelem, výrazně ztratilo v komunálních volbách. V Praze skončili babišovci až čtvrtí, ve většině velkých měst Čech, Moravy a Slezska skončí v opozici, přestože někde byli i první na pásce. Avšak ANO má velmi slabý koaliční potenciál, nikdo alespoň trochu slušný už s ním nechce, pokud se tomu lze vyhnout, společně vládnout. Navíc různí Babišovi komunální poskoci postrádají schopnost o koalicích rozumně vyjednávat. V ANO už dávno nejsou ani zhrzení profíci, ani schopní kariéristé, zůstali jen podivné figury, často mravně invalidní a politicky impotentní.
Babiš dostal od českých voličů políček, je zmatený a vzteklý a jistě teď mobilizuje všechny své poradce, které si velmi draze platí, aby mu pomohli zvrátit trend. A do toho je tu ještě propadák pubertálně klausovské straničky Motoristé sobě a proruských vlastizrádců z SPD. Právě u okamurovců se už i nahlas hovoří o tom, že by možná bylo dobré vyměnit šéfa a Tomia Okamuru tak odsunout do podřadné role jakéhosi „čestného prezidenta“. Babiš, Okamura i Macinka si chtějí udržet moc, ale Babišova koalice se významně viklá.
Volby do poslanecké sněmovny by se měly konat až v roce 2029, ale možnost, že by se Babišův koaliční slepenec rozpadl, není vůbec nereálná. Ve skutečnosti totiž nejde o trojkoalici, nýbrž šestikolku, kterou drží u moci poslanecká většina ve složení ANO, SPD + PRO + Svobodní + Trikolora, Motoristé sobě. Nejslabším článek v koaličním řetězu nakonec nejsou Klausovi „motorizovaní“ sluhové, ale poslanecký klub SPD. Babišova koalice má nyní 108 mandátů, ale musí to tak vydržet celé volební období?
Evropa čelí zvyšující se agresivitě imperiálně výbojného Ruska, přičemž Babišova vláda o této třeskuté realitě nejen lže a mlží, ale některé kroky, například na ministerstvu obrany, lze rovnou označit jako proruské a vlastizrádné. Pokud by se vedle rusko-ukrajinské války rozhořel v jakékoliv formě ještě i horký vojenský konflikt mezi Ruskem a NATO, bylo by velmi nebezpečné mít zbabělého a neprofesionálního premiéra. A takovým je právě politický hochštapler Andrej Babiš a jeho koaliční gang.
Komunální a senátní volby tak ukázaly dvojí trend. Podpora hnutí ANO neporoste do nebe. Už teď stagnuje, byť jde stále o dominantní formaci na české politické scéně. ANO dokonce začíná prohrávat a Andrej Babiš panikaří. Mentalita věčných vítězů je pryč. Ve zmatku se ocitly také koaliční partneři, což je onen druhý faktor. SPD slábne, Tomio Okamura přestává být jako „ústavní činitel“ pro své voliče zajímavý, Motoristé už startují na cestu do věčného zapomnění.
Rozpad Babišovy koalice a předčasné volby by byly požehnáním pro tuto zemi, ať už by se konaly příští rok, anebo až napřesrok. Byla by to šance, abychom v časech geopolitické bouře měli zodpovědnou a profesionální vládu, která pečuje o naše spojenecké vazby v EU a NATO. Teď přichází ta chvíle, aby demokratické opoziční strany přišly s jasnou akční nabídkou, kterou většina voličů přijme za svou. Nejde o nic menšího, než o zachování naší svobody, demokracie a suverenity tváří v tvář rostoucímu vnitřnímu i vnějšímu nebezpečí. Bez Babiše bude líp.
Petr Hlaváček
