ČR - Nástup koalice ANO, SPD a Motoristů k moci provází nebývalá míra trapnosti, agresivity, a dokonce i zastrašování odpůrců. K tomu patří i ostentativní znevažování západního kurzu České republiky. Sledujeme, jak vítěz voleb zpochybňuje svůj problém konfliktu zájmů, registrujeme hajlování kandidáta na ministra, díváme se na projevy naprostého buranství a hlouposti u lidí, kteří nám chtějí vládnout. Volby přinesly strmý úpadek politické kultury a zásadní riziko pro budoucnost státu. Přitom jejich výsledek nelze zpochybnit. Lidé se mohou svobodně rozhodnout pro ztrátu vlastní důstojnosti, pro destrukci státu i návrat do pravěku.
Podle toho se také chovají představitelé nové moci. Je to podobné, jako bychom se ocitli v nějakém Jurském parku, kde se zvířata chovají podle svých předpotopních inklinací. Předseda Motoristů Petr Macinka, který se chystá převzít ministerstvo zahraničí, nabádal lidi na proruské a dezinformační platformě k pálení vlajky Evropské unie. Ignoruje skutečnost, že díky členství v EU jsme se dostali zpátky mezi nejrozvinutější země světa. Nezajímá ho, že se český občan může svobodně a bezpečně cítit na celém kontinentu od Lisabonu po Helsinky a všude má práva občana unie. Primitiv necestuje po Evropě a nepotřebuje žádná práva pro iniciativní lidi.
Nový předseda poslanecké sněmovny a šéf protievropské a antizápadní strany Tomio Okamura hned po svém zvolení svěsil vlajku napadené Ukrajiny, aby udělal radost zločineckému režimu v Moskvě, načež ho tam za to hned pochválili. Moskva má z vývoje v České republice radost.
To hlavní ale je, že samotný vůdce nové vládní koalice Andrej Babiš přednesl před poslanci na schůzi o svém konfliktu zájmů naprosto nehorázný a vyšinutý projev plný urážek a výhrůžek, kterým zřejmě nastolil ráz naší nové politické reality. Podle tohoto zásadního projevu staronového vůdce čekají naši společnost opravdu hrozné roky, co se týče kultury a stylu vládnutí. Budeme diváky naprostých absurdit, zneužívání moci k byznysovým zájmům, mrhání veřejnými penězi.
Může se stát ovšem i to, že dojde na zneužívání represivních složek státu. Agresivní a barbarští jedinci, kteří se dostanou k moci, tohle pokušení mívají. To se ale vždy týká „jen“ malé menšiny, takže pro většinu lidí to není velký problém. Lůza tomu zatleská.
Neustále nás přitom někdo uklidňuje, jak je česká demokracie robustní. Prý nás nemůže potkat to, co potkalo Slovensko či Maďarsko, protože jsme prý celkově vyspělejší národ. Je to bohužel nesmysl. Naopak je třeba se připravit na nejhorší – na rozkládání právního státu, potlačování kritických médií, zneužívání státní správy pro soukromý byznys a naprosté zostuzení České republiky před našimi spojenci v Evropě.
Možná tento obraz budoucnosti Česka přijde někomu až příliš katastrofický. Kdo si ale minulý týden důkladně vyslechl celý Babišův parlamentní projev, měl příležitost pohlédnout pravdě do očí a uvědomit si pravou povahu nastupující moci.
Osobně jsem si vyslechl celý Babišův projev skoro celý dvakrát, abych ho mohl důkladně posoudit a prostudovat. Byl to otřesný zážitek. Nekonzistentní věty sdělené husákovským jazykem se syntaxí, za jakou by se nemusel stydět ani Pepek Vyskoč, vzbuzují u posluchače dojem, že jde o duševní průjem. Vzápětí ale cítíme, že ta slovní břečka houstne, dá se už skoro krájet a vůdce vrhá verbální granáty na své domnělé nepřátele. Mezi tím slyšíme v projevu také ostré vtipy, rozpustilé žerty, občas i chytré postřehy, ale nejčastěji naprosté lži. Všechno je přitom provedeno ve vypjatých emocích, jako by šlo o poslední řež husitů u Lipan. To je v kostce řečnické umění nastupujícího šéfa exekutivy.
Pojďme si ale nyní projít podstatu Babišova sdělení národu.
Vůdce nám opakovaně připomněl své zdrcující vítězství a vysmál se požadavkům, aby vyřešil svůj konflikt zájmů, který vzniká tím, že chce řídit stát a zároveň ovládat gigantickou firmu, jež obchoduje se státem a pobírá veřejné dotace, a to celé v řádu miliard korun, což si běžný člověk ani nedokáže představit. Babiš se tomu otevřeně směje. A proto se také nepřipravil na prezidentův principiální požadavek, aby předem vysvětlil odstranění svého konfliktu zájmů. On totiž upřímně nechápe, proč se ho takové předpisy mají týkat, když je tu mocensky nejsilnější.
Přitom takhle mocný byznysmen v postavení držitele politické moci je logickým ohrožením svobodného trhu a férové politické i ekonomické soutěže. Pro Babiše je to ale důvod k zesměšňování a zastrašování svých oponentů a kritiků. Tím je jasně určena povaha zásadního střetu. Jde o základní pravidla demokracie a právního pořádku, přičemž Babiš je v roli predátora a ničitele.
Pak je tu ale ještě jeden aspekt, který Babišův projev naplno obnažil. Jde o bizarní duševní pochody a způsob myšlení nastupujícího vůdce státu. Jeho psychický stav nemůže být normální, což dokládá jeho obsedantní koncentrace na fenomén nepřítele. Schopnost sugestivně vykreslit ústředního nepřítele je přitom zjevně tajemstvím jeho politického úspěchu. Lůza to miluje.
Babiš na začátku oznámil, že bude milý a rozhodně nebude schůzi obstruovat. Načež se hned pustil do urážení a obstrukce, jelikož svůj projev záměrně roztáhl na hodinu a půl, aby už svolavatelům parlamentního jednání nezbyl čas na jejich vystoupení.
Babiš přednesl před sněmovnou dějiny Agrofertu a připojil jakýsi přehled řady kauz, v nichž mu jeho oponenti údajně záměrně škodili. Styl Babišova projevu byl šokující směsicí primitivismu, šaškáren a takřka geniální demagogie, která vyvrcholila usedavým pláčem kvůli domnělému zneužití jeho nemocného syna. Zcela přitom zapomněl, že z něj dělal bílého koně, a když byl pro něj nebezpečný, tak ho nechal odvézt na Ruskem okupovaný Krym.
Jinak Babiš navykládal tuny nesmyslů o tom, jak ho pořád někdo utlačuje, zatímco on jde od vítězství k vítězství, protože jeho lidé mu věří a on má jen ty nejlepší úmysly. On je jako princ Bajaja, který bojuje se zlým drakem. Tím je „polistopadový kartel“, což je podle Babiše jakési monstrózní spiknutí zkorumpovaných politiků tradičních stran, novinářů, a dokonce i soudů, které mu zrovna nešly na ruku. Ti všichni se proti němu spojili, protože on jim brání krást. Ale Babiš je všechny poráží, protože na jeho straně je pravda, poctivost, vynikající schopnosti a pracovitost.
Celé dějiny Agrofertu jsou totiž příběhem Babišova nezištného pomáhání české ekonomice a neustálého zachraňování firem, které by bez jeho pomoci zkrachovaly. Třeba mlékárna Olma, masokombinát Kostelecké uzeniny, chemička Lovochemie, to všechno patří k příběhu o jeho obrovské práci pro stát a o jeho geniálním managementu. I tu chemičku Preol v Lovosicích postavil přece s vlasteneckým úmyslem, aby čeští zemědělci už nemuseli prodávat řepku olejnou do Německa!
Velmi podstatným rysem je, že Babiš s oblibou opakuje narativ polistopadových komunistů, že po listopadu 89 se k moci dostali zločinci, kteří rozkrádali státní majetek v řádu desítek bilionů korun. Babiš totiž opravdu není žádný troškař. Všude kolem něj je spálená země, krachující podniky a rozkradené biliony, ale on se nevzdává a jde srdnatě proti matrixu, proti kartelu a proti polistopadové korupční mafii, aby ji zastavil a aby napravil svět. S chutí přitom cituje jakousi analýzu, jež prezentuje privatizaci jako kolosální zločin, který vedl k drastické likvidaci hodnot, jež budovaly celé generace a generace dobrých Čechů, myšleno zejména za socialismu.
Ty hrozivé mafie, převlečené za demokratické strany, dokonce chtěly od něj, od poctivého a statečného Andreje Babiše, aby kradl s nimi. Ale on, poctivý Babiš, jim řekl ne! Já s vámi nebudu krást! Načež založil hnutí proti korupci.
Žádný konflikt zájmů Andrej Babiš podle svých slov nemá. A v StB nikdy nebyl, protože nikde nebylo jeho jméno a on prý vyhrál všechny soudy. Pak přizná, že jeden zmanipulovaný soud byl proti němu a konflikt zájmů přece vyřeší. Ale nikdy si ze státu nepoctivě nevzal ani korunu.
Dotace 100 milionů korun ze státního rozpočtu v době, kdy seděl ve vládě, použil zcela oprávněně na výstavbu výrobní linky na toustový chleba, což je přece naprosto v pořádku, protože ten jeho toustový chleba lidem chutná! Vždyť je nejlepší na trhu! Takže s touto dotací není žádný problém. Babišova logika je taková, že není žádná krádež, když si vezmete státní peníze a použijete je na něco, co lidem chutná anebo se jim nějak jinak líbí. Podobně hájil dotaci na Čapí hnízdo, kvůli níž je souzen v trestní kauze. Vždyť tam přece podle Babiše chodí lidi a líbí se jim tam. Jsou tam i lemuři! Tak jaképak je to zneužití dotace?
Je taková obhajoba projevem debility a nebo geniality v demagogii? Bůh suď.
Kdyby šlo o humoristický román, tak by ta logika nepostrádala kouzlo. Dotace byla v pořádku, protože ty Babišovy tousty chutnaly i ukrajinským uprchlíkům! Babiš jim totiž svůj toustový chleba rozdával hned na nádraží, když Ukrajinci přijeli a měli hlad. On je veliký zachránce Ukrajinců. Kromě toho, že by je chtěl také skoro vyhnat, jak vykřikoval na severní Moravě.
Takže takhle krásně Babiš vykreslil sám sebe. A my už bychom měli konečně uznat, že jde o osobnost, která v sobě spojuje Tomáše Baťu a Františka z Assisi. Navíc jeho boj proti zlu a polistopadovému kartelu připomíná hlavního hrdinu z filmu Sedm statečných. Babiš je jako kovboj Chris Adams, což je archetyp charismatického, etického a zkušeného vůdce. Je to náš morální kompas a my máme poslední šanci to uznat. Navíc se Babiš v roce 2006 setkal s Václavem Havlem, který mu prý důkladně naslouchal!
Babišův projev by měli posuzovat naši nejlepší psychiatři a psychologové v hlavních médiích. Bohužel žádná taková debata zde nebude, žádná televize neudělá rozbor lží a nesmyslů, kterými nás zavalil nejmocnější člověk v zemi. A my se jen ptáme proč. Vysvětlení tkví kupříkladu v Babišových poznámkách, že jeho oponenti mají poslední šanci. Tkví v prostém faktu, že se tu celá řada lidí Babiše buď bojí, anebo nechápou důsledky toho, když se k moci dostane výstřední a nebezpečný blázen, který v ničem nezná hranice.
Je přitom třeba zdůraznit, že říjnové volby jsou nezpochybnitelné, proběhly zcela svobodně a jejich výsledek je legitimní vůlí většiny voličů. Tato většina voličů rozhodla pro civilizační regres, pro nezodpovědné pumpování peněz státu, pro koketování s totalitními a zločineckými režimy a zrazování spojenců. V nějaké míře se to stane. Zároveň ale volby nedaly nikomu právo změnit režim, porušovat zákony a ničit celý polistopadový rozvoj české společnosti.
Máme (pravděpodobně) v čele státu opět člověka, který je nevyzpytatelný a nastoluje ve společnosti permanentní studenou občanskou válku. Proto je nutné trvat na základních pilířích standardního demokratického státu – ústavní pravidla, svobodné instituce a početně silná opozice ještě stále udržují Česko v pozici relativně normální evropské země. Navíc problému nástupu soft fašismu či temného radikalismu čelí řada zemí Západu včetně Spojených států. To ale nijak nesnižuje naši zodpovědnost za situaci v naší zemi.
Musíme si naplno uvědomit, že nastupující moc se tu již nyní vehementně snaží popřít pravidla civilizovaného státu a hodlá stáhnout Česko do podřadného postavení zaostalé ochlokracie. Je jen na nás, zda se jí to povede. Není tu přitom zatím žádná relevantní politická síla, která by dokázala Babiše a jeho lůzovládu zastavit. Koalice SPOLU se prakticky rozpadla, což je vzhledem k masové podpoře voličů projev nezodpovědnosti a kapitulantství jejích protagonistů či jejích stran. Další strany se o něco snaží, ale jsme na začátku. Držme palce každému, kdo má kuráž se celé této demagogii postavit čelem. Ať je zprava, či zleva.
Potřebujeme buď sjednocení akceschopné opozice, anebo novou politickou sílu, která by dokázala hájit zájmy svobodomyslných a západně orientovaných Čechů. A potřebujeme, aby se média nebála Andreje Babiše. V tomto smyslu je snad situace přece jen lepší než před pěti či sedmi lety.
Ale Babiš také už nemá zábrany, které měl dřív. Dnešní Babiš už k ničemu nepotřebuje telefonní číslo na Macrona, kterým se kdysi tak rád vytahoval. Dneska má číslo na Orbána. To znamená, že si chce dovolovat mnohem víc a bude těžší mu bránit v likvidaci svobodné polistopadové České republiky.
Pavel Šafr
