Valašsko – Detailní výzkum výskytu krále valašských motýlů – pro místní přírodu ikonického, přitom ale kriticky ohroženého modráska černoskvrnného – probíhá letos na území okresu Vsetín. Mapování provádí tým entomologa Muzea regionu Valašsko Lukáše Spitzera (na snímku) ve spolupráci s kolegy z Entomologického ústavu Akademie věd ČR. Pomoci může i veřejnost.
   Pro běžného laika je modrásek černoskvrnný (Phengaris arion) nejspíš jen roztomilý motýlek, kterých jsou na každé louce stovky. Od běžných modrásků se ale odlišuje jak velikostí – je to náš největší modrásek, tak i výraznými černými skvrnami na líci křídel. Odborníci také vědí, že jde o zásadní druh, který ukazuje správné fungování přírody kolem nás. V minulosti býval na území České republiky značně rozšířený, nyní se ale nachází v nejvyšší kategorii na Červeném seznamu ohrožených živočichů. Předchozí výzkumy ukázaly, že ochrana tohoto druhu není samoúčelná. Správnou péčí o tohoto nádherného modráska pomůžeme i desítkám jiných druhů hmyzu a rostlin, které mají podobné nároky, a tím i přírodě.
   Hlavní tuzemskou baštou celoevropsky chráněného modráska černoskvrnného je Valašsko, přesněji údolí Horního Vsacka. Tato oblast je z hlediska tohoto druhu významná i z evropského hlediska. Hlavní roli hraje poloha, způsob hospodaření v krajině a také výskyt správných druhů mravenců. „Modrásek vyhledává výhřevné, k jihu či západu obrácené svahy, které jsou paseny ovcemi, případně i koňmi a krávami. K životu ale potřebuje jen mírnou pastvu, intenzivní pastva jej decimuje. Nutná je také přítomnost závětří u keřů či mladých stromků, vysoké rozlohy krátkostébelných ploch s mateřídouškou a bohatou nabídkou nektaru. A nakonec červení žahaví mravenci z rodu Myrmica, kteří nechtěně sehrají v určitě fázi vývinu roli adoptivních rodičů. Mravenčí dělnice si totiž přinášejí vylíhlé housenky, které jim díky speciálnímu sekretu voní, do mraveniště. Tam je ochraňují a živí a housenky se jim odvděčují tím, že žerou jejich vlastní larvy. Mravenci na ně začnou útočit až po jejich přeměně na motýly. To už ale v drtivé většině případů stačí čerství motýli odletět,“ vysvětlil vedoucí výzkumu Lukáš Spitzer.
   Při prvním komplexnějším mapování, které proběhlo v letech 2005–2010, vědci na Horním Vsacku objevili 140 kolonií modráska černoskvrnného. „Výsledky byly nad očekávání, na druhou stranu parametry o vegetaci a hospodaření nevěštily příliš dobré vyhlídky. Proto jsme v letošním roce přistoupili k ověření aktuálního výskytu modráska,“ sdělil Spitzer.
   Dosavadní čísla ukazují, že bude počet potvrzených a též nově objevených kolonií vyšší, než při posledním výzkumu. I když to lze z části přičíst detailnějšímu způsobu mapování, vypadá to, že Valašsko zůstává pro modráska nejoblíbenějším místem k životu. Nejsilnější populace nyní žije na Halenkově (údolí Dinotice a Lušová), v Novém Hrozenkově (na Babínku a Vranči) a jižních svazích města Karolinka. Zřejmě díky teplejšímu počasí narostly i počty kolonií ve vyšších nadmořských výškách ve Velkých Karlovicích nebo Dolní a Prostřední Bečvě. Na druhou stranu modráska už stěží uvidíte v obcích Janová, Ústí u Vsetína či Hovězí. „Důvod je jednoduchý – z krajiny prakticky zmizela malá stáda ovcí, a když už tu nějaká jsou, pasou se většinou na pro modráska nevhodných svazích nebo louku spásají až příliš intenzivně,“ řekl Spitzer. Zhoršil se i stav mnoha sledovaných lokalit. „Většinou se proměnily ve vzrostlý les nebo křoví. Jen u několika málo došlo ke zlepšení, buď vhodnou péčí vlastníka nebo vyčištěním ploch za pomoci peněz z grantových či dotačních zdrojů,“ doplnil Spitzer.
   Mapování výskytu ikonického modráska na Valašsku bude probíhat do poloviny srpna, kdy končí jeho doba letu. Pomoci při něm mohou i zájemci z řad veřejnosti. „Pokud znáte nějakou lokalitu modráska černoskvrnného, neváhejte a kontaktujte nás na e-mailu spitzer@muzeumvalassko.cz. Pomozte nám ho udržet v naší krajině, je to pro okolní přírodu a tedy i nás nesmírně důležitý živočich,“ vyzval Spitzer.
Jiří Koňařík, propagační pracovník Muzea regionu Valašsko