Vojtěch Míča vystavuje v městském parku betonové objekty
Vojtěch Míča vystavuje v městském parku betonové objekty
foto: TKA

Rožnov - Městský park v Rožnově pod Radhoštěm od 16. června do září ozvláštní sochařská expozice Vojtěcha Míči. Jeho betonové Objekty-subjekty, Rámy, Bedny, Fantomy tělesnosti přináší zajímavý protiklad k lidové architektuře nedalekého Národního muzea v přírodě. Touto expozicí navazuje pořádající městská kulturní agentura TKA na sochařské aktivity z konce minulého století, kdy v rámci sochařských sympozií vznikly sochy „Loď“ od profesora Mariuse Kotrby a socha „Noc a den“ od Václava Fialy. Obě jsou umístěny v severovýchodní části parku.Expozice je volně přístupná a potrvá do 30. září 2020.
   Vojtěch Míča náleží k výrazným osobnostem současné české sochařské scény. Podstatu sochy považuje za konstantu a pro dnešní dobu zmiňuje vlastní „pocit nutnosti redefinovat a opětovně zaostřit hranice sochařství“ ve snaze přiblížit se čistému fenoménu tohoto výrazového prostředku. Ve svých pracích dlouhodobě kombinuje geometrizovanou formu elementárního a minimalistického charakteru s postmoderně nesourodou tvarovou hypertrofií. Vlastní uměleckou reflexi světa charakterizuje jako „množství střepů“, jež sesazuje dohromady v duchu syntetismu. Soubor soch prezentovaný v městském parku v Rožnově pod Radhoštěm – Bedna z cyklu Něžné prefabrikáty, Obrana – skládání prostoru, Fantomy tělesnosti, Objekt/Subjekt, Rámy – gesto – situace aj. – zprostředkovává jeho charakteristická umělecká témata i typické výrazové formy. Prostor sochy Vojtěch Míča připodobňuje k intimnímu prostoru člověka – „bezbřehému, nekonečně složitému“, proto své práce označuje za „netečné komunikátory“, jež čekají na dotyk či upřený pohled. Sochy pojímá v životním měřítku, ty ale přitom navozují monumentální dojem. Působí současně svébytně i otevřeně, prospívá jim lidská nebo objektová společnost. Definování jejich hranice souvisí s autorovým dlouhodobým tématem „bariér“, je výsledkem průběžné vzájemnosti vnitřního a vnějšího prostoru. Sochy jsou výsledkem vrstvení, s ponechanými a zapracovanými chybami, jež se mohou objevit v průběhu vytváření práce. Charakteristický výraz soch Vojtěcha Míči těží z podstaty betonu – z formy otisku. V dojmu zdánlivé nedokončenosti výsledku nebo náhodnosti použitých forem tušíme princip otevřenosti tvůrčího procesu, analogii permanentní proměnnosti života při vědomí jistých pevných principů.
   „Hledám pro sebe možné hranice formy sdělení. Schematický narativ. Hranice, ve kterých ještě ‚vyprávím‘ konkrétní příběhy, děje, ale neilustruji. Podobnost jevů neznamená jejich stejnost – probíhají v závislosti na neustále se měnících okolnostech. Jednoduchost není zjednodušení. / Konfrontovat se se stávajícím přehlcením veřejného prostoru množstvím slov, kompilováním kompilovaného, přebarvením a zmnožením reálných obrazů bez vztahu k žitému, s ‚postfaktickou realitou‘. Slovolam, zoufalé zjednodušení. Podřízenost jednotlivce společnosti (ne společenství). Proti tomu postavené vědomí vlastní tělesnosti, vědomé já. Jednoduchost střetávající se s naivitou.“ (VM)
VOJTĚCH MÍČA (nar. 1966 v Praze) absolvoval v letech 1985–1992 Akademii výtvarných umění v Praze (sochařský ateliér S. Hanzíka, J. Hány a H. Demartiniho, ateliér monumentální tvorby A. Veselého). Uskutečnil řadu zahraničních stipendijních pobytů (např. 1995, Artslink Residencies, Clevelend Institut of Art, Ohio; 1998, Sculpture space, Utica NY; 1998, Rheinland-Pfalz Stipendien; 2003, Haag; 2004, Cuenca). Roku 1994 se konala jeho první samostatná výstava; z posledních deseti let lze připomenout například jeho výstavy Obvyklí přítomní (s J. Lipavským, Galerie G99, Brno, 2010), Ztížená možnost soustředění (Sokolská 26, Ostrava, 2010), Dvojitý agent (s J. Petrbokem, Galerie Caesar, Olomouc, 2010), Drobná práce (s E. Dolejším, Galerie Jelení, Praha, 2011), Formátování (Broumovský klášter, 2014), Vitální kolaps (s I. Pinkavou, Museum Kampa, Praha, 2019), Kulaté Obdélníky (galerie a zahrada Bubec, Praha, 2020). Jeho práce jsou četně zařazovány do zahraničních výstav (Germinations 7, Grenoble, 1992; International 97, Socrates Sculpture Park, New York; Sculpture Inside, Sydney, 2009; Contemporary Visions IV., Londýn, 2013 aj.). Roku 2003 získal 3. cenu v soutěži na pomník II. odboje pro pražský Klárov. Od roku 1993 pedagogicky působí v sochařských ateliérech AVU v Praze, od roku 2015 vede Ateliér figurálního sochařství a medaile. V loňském roce vydala Akademie výtvarných umění v Praze jeho monografii Vojtěch Míča / Gesto, otisk, paměť. V současné době jsou jeho práce kromě samostatné výstavy v pražském studiu Bubec prezentovány také na společné výstavě RE_FORM / Sonda do současného českého sochařství v areálu Holešovické tržnice v Praze.
Jakub Sobotka, ředitel TKA