Motto: „Kultura není únikem nebo zjednodušením světa, ale prostředkem k tomu, abychom světu rozuměli.“
Máte na konci července pár dnů dovolené, či našetřené náhradní volno, a v diáři žádný pevný program, ani zaplacený apartmán na pobřeží Jadranu, či naplánovanou cyklo tour s přáteli? Patříte ke kulturně orientované veřejnosti se zájmem o filmové umění, k milovníkům pohyblivých obrázků v nejlepší projekční kvalitě? Nabízí se výlet do Uherského Hradiště. Slovácká metropole od pátku 24. července nabízí týdenní pobyt na Letní filmové škole, festivalu, který vám dá jedinečnou možnost zažít část prázdnin jinak, než jste byli zvyklí, ve městě, kde potkáte lidi, s nimiž budete stát ve frontách před dveřmi kinosálů, naslouchat jim, diskutovat s nimi, sdílet neopakovatelné zážitky a vidět filmy, jež jinde neuvidíte, snímky, které vás naučí vnímat kinematografii jinýma očima než dosud.
Letní filmová škola v dobré kondici loni překročila padesátku. Otevřená náruč v Česku největší a nejvýznamnější nesoutěžní přehlídky filmové tvorby v roce 2025 přivítala na pět tisíc účastníků. Program přehlídky nabízel 174 filmů v 216 projekcích, dalších 13 filmů ve virtuální realitě, 83 položek odborného programu, 85 doprovodných akcí, dalších 10 v rámci Industry programu a 9 v sekci Nová realita.
Loňskou jedenapadesátou Filmovku navštívili Ondřej Vetchý, švédský režisér a scenárista Lukas Moodysson, rakouský kultovní tvůrce Ulrich Seidl, slovenská herečka Zuzana Kronerová, legenda českého divadla i filmu, autor a interpret nezapomenutelných písní Jiří Suchý, a v řadě dalších také Jiří Mádl, Aňa Geislerová, Martin Myšička, Petr Čtvrtníček, Peter Bebjak, Katarína Gramatová, Tomáš Vorel…
A teď je na místě odhalit, nebo aspoň naznačit, co nás čeká letos. Letní filmová škola je pro mě, od první návštěvy v roce 1993, už dlouholetá známost, a mohu si snad dovolit být osobní. Filmovka není jen kulturním zážitkem. Je to názor na věc, svět sám pro sebe, který ovšem neztrácí spojení s realitou. Tady můžete v běhu festivalového hemžení zmeškat důležitou ranní projekci, jíž jste si vybrali v naivním předpokladu, že tři hodiny spánku, po včerejší náloži kulturních zážitků, na regeneraci stačí. Nebo večer, na té poslední, usnout dříve než vám moderátor sdělí, co autora snímku inspirovalo a v jakém kontextu dílo vznikalo. Můžete tu propotit tři trička denně, zcela zbytečně si ve sprše pustit na hlavu dva hektolitry studené vody, a po roce potkat kamaráda, s nímž zajdete na kávičku do rázovitého podniku na Masarykově náměstí, kde posezení dvě patra nad tím chaosem dole, nakonec se zvrtne v nekonečnou degustaci chlouby zdejších vinařů, a o co jste tím přišli, si až druhého dne po ránu přečtete ve Filmových listech.
Vyskytuje se tu, jak říkával Josef Švejk, „různá dobrá společnost“. Potkáte zde ctihodné dámy s vějíři, šedivé máničky pamatující zlatá šedesátá, seriózně vyhlížející pány od filmu i od tisku, máknuté holky s kriminálnicky potetovanými těly, mládence s náušnicemi, studenty
s nadějí, že se zde něco dozvědí, i pitomce, kteří všemu rozumí. Jsou zde znalí a kultivovaní diváci všech věkových i různých sociálních kategorií, kteří po filmu zatleskají a pozorně sledují následující besedu s autory, ale také nevychovaní spratci, kteří se usadí vedle vás, neuroticky si podupávají nožkou, blbě používají chytré mobily, dvakrát vás každý z nich před filmem postaví do pozoru, protože si ještě musí něco zařídit a vrátí se s dechem koldokola vonícím nahonem vykouřenou cigaretou. S poslední větou závěrečného dialogu se jako na povel zvednou, pošlapou vaše tenisky a uhodí vás do hlavy svým batohem, derouc se ven s vysvětlením, že spěchají. Když i vy, po dvacetiminutové rozpravě moderátora s režisérem, vyjdete ven, spatříte své spěchající spoludiváky pár metrů od kina v družné zábavě s partičkou jim podobných.
Nicméně, účastník téhle přehlídky filmového umění, s nimiž se zdravím a rád vídám, je zvláštní živočišný druh. Ochotně zaplatí za pobyt v kinosálech bez kyslíku, kde poslechem naučných úvodů, sledováním filmů a následných besed s režiséry, scénáristy, herci, zmarní víc času, než by byl ochoten strávit za štědrou výplatu v klimatizované kanceláři, či ve škole na přednáškách. Vystojí hodinovou frontu na film, který „všichni musí vidět“ a když se krok za krokem doposunuje na pár metrů od vchodu, v němž už zmizela celá jeho parta, objeví se na dveřích lakonické sdělení: „kapacita sálu je naplněna“. S pocitem, že tady nic nestojí za nic a v nedostatku jiné zábavy zapadne do prvního kina, kde je náhodou volno, aniž by zkoumal, co program nabízí, aby za chvíli zjistil, že tenhle snímek neznámého autora z jakési okrajové kinematografie je fakt nářez, o němž bude ještě léta vyprávět přátelům. Divný je tenhle svět, jak nám kdysi chraptivě zpíval Czesław Niemen.
Pro výroční ceny letošní 52. Letní filmové školy si do Uherského Hradiště přijedou Jiří Lábus, Aňa Geislerová a francouzský režisér animovaných filmů Michel Ocelot. K dalším z očekávaných hostů letos patří francouzsko-senegalská režisérka a scenáristka Ramata-Toulaye Syová, absolventka prestižní pařížské školy La Fémis, a také italští filmoví historici Valerio Coladonato a Damiano Garofalo, kteří představí tvorbu Michelangela Antonioniho obsáhlou retrospektivou, v níž nemůže chybět legendární Zvětšenina (1966), i méně známé snímky Dáma bez kamélií (1953), Dobrodružství (1960), Zatmění (1962), Červená pustina (1964), či opět legendami opředený snímek Zabriskie Point (1970).
Festivalový program je už tradičně rozdělený do bloků Historie, Současnost, Česko/Slovensko, Hosté a Asociace českých filmových klubů uvádí. Každý programový blok má několik sekcí přibližujících historii i nové směry české a světové kinematografie. V dramaturgii Filmovky celkem snadno objevíte pevnou strukturu a promyšlenou stavbu. Každý film má v programu své opodstatnění, každý film je opatřen lektorským úvodem či besedou s tvůrci nebo filmovými odborníky. Nakonec, je to přece Letní filmová škola.
K očekávaným projekcím letos patří premiéra snímku Wirbel, ve zveřejněném programu plánovaná na sobotní dopoledne v kině Hvězda. Hypnotický příběh režiséra Tomáše Hubáčka, s Davidem Švehlíkem v hlavní roli, vypráví o síle krajiny, zapomínané lidové moudrosti a hledání skutečného domova.
Kdo, když ne Ester Krumbachová je název portrétu připraveného pro panel Česko/Slovensko. Kostýmní výtvarnici, scenáristku a režisérku představí pořad Posedlost filmem, čili „dotyk Ester Krumbachové“, a mezi jinými se návštěvníci Filmovky mohou těšit na uvedení snímků Ucho, O slavnosti a hostech, Faunovo velmi pozdní odpoledne, Marian, Sedmikrásky, Hotel pro Cizince, Démanty noci…
K pozoruhodným tématům letošní Filmovky patří i retrospektiva Romana Polanského. Část filmové obce ho vnímá jako kontroverzního tvůrce, dramaturgové festivalu však mají dobrý důvod se jeho tvorbou zabývat, a také dobrý způsob jak Polanského dílo prezentovat: „Oscarový režisér Polanski je autorem filmů, jejichž kvalita je neoddiskutovatelná, a není proč je ignorovat. Chceme tyto snímky uvést v patřičném kontextu. Jsme si vědomi toho, že pro některé diváky může být Polanski negativním symbolem a tyto názory plně respektujeme. Zároveň ale chceme otevřít téma revize filmové historie z hlediska kontroverzních filmů a kontroverzních tvůrců či změn v diváckém vnímání, a k těmto tématům plánujeme i panelovou diskusi.“ Pořadatelé v této souvislosti očekávají také účast Yannicka Rolandeaua, francouzského scenáristy, režiséra, publicisty, odborníka na dílo Romana Polanského. V retrospektivě jsou připraveny filmy Slepá ulička (1966), Ples upírů (1967), Čínská čtvrť (1974), Tess (1979) i oscarový Pianista (2002).
Ke kontroverzním tvůrcům patří také německá režisérka Leni Riefenstahlová, jejíž tvorbou se v minulosti dramaturgie Filmovky už zabývala. V programovém bloku Historie festival uvede příběh dvoudílného filmu Leni Riefenstahlové Olympia z olympijských her v Berlíně roku 1936, představí německé snímky Ernsta Lubitsche a v širším záběru i americký nezávislý film.
Vedle filmů v širokém žánrovém spektru zde najdeme potřebné přesahy v dostatečném výběru doprovodných akcí - programy Českého rozhlasu, České televize, Lekce filmu podle Jiřího Lábuse, Davida Rappy, nebo Jana Prušinovského, odborné, literární i dětské programy, a workshopy. Ověřené programové cykly Nová realita a Industry programy čerpají z aktuálních témat - O ideálu krásy, tlaku na vzhled a svobodě, či Inkluze a přístupnost ve filmovém vzdělávání. Příjemným oživením jsou atraktivní projekce němých filmů s živou hudbou, vystoupení cimbálových muzik ze Slovácka, koncert slovenského zpěváka Richarda Müllera a další hudební produkce.
Karel Prokeš
