Val. Meziříčí – Krásných 60 let společného života oslavili v pátek 14. srpna obnovením manželského slibu manželé Příleští z Valašského Meziříčí. Své ANO si znovu řekli v obřadní síni radnice za účasti svých nejbližších.

Paní Marii, učitelku ZŠ Leninova (dnes Masarykova) ve Valašském Meziříčí, a pana Josefa, řidiče ve zdejším podniku Osvětlovací sklo, svedla dohromady šťastná náhoda. Když si ale 6. srpna 1966 řekli poprvé své ANO, zřejmě už tušili, že to bude láska na celý život. Společně pak přivedli na svět dceru Radmilu, dočkali se vnoučat Kateřiny a Aleše a loni také první pravnučky Julinky. V pátek 14. srpna se manželé Příleští sešli s rodinou na valašskomeziříčské radnici, aby v obřadní síni obnovili u příležitosti diamantové svatby svůj manželský slib. „Šedesát let společného života je nádherné a opravdu úctyhodné jubileum. Manželům Příleským k němu přeji hlavně pevné zdraví, aby si byli nadále vzájemnou oporou, a aby jim rodina, vnoučata a pravnoučata dělala stále jenom radost,“ řekl starosta Robert Stržínek.

A jaký je ten pravý recept na 60 let šťastného manželství? „Mlčet a neodmlouvat,“ řekl s úsměvem pan Josef a paní Marie ho doplnila: „Hlavně trpělivost a tolerance.“

Životní osud manželů Příleských

Paní Marie i pan Josef se oba narodili v roce 1942, avšak jejich společný osud se začal psát až o 23 let později, kdy se jejich životní dráhy poprvé protnuly.

Paní Marie Příleská, za svobodna Bílá, se narodila ve Valašském Meziříčí. Ve svých pěti letech se však spolu s rodiči a dvěma sourozenci odstěhovala do Vyškova, kde její otec učitel dostal pracovní umístěnku. Zde navštěvovala základní školu, věnovala se baletu i hře na klavír. Rodinu to však táhlo zpět na Valašsko. V roce 1956 se tak přestěhovali do Rožnova pod Radhoštěm a následně zpět do milovaného Valašského Meziříčí. Paní Marie následovala profesní dráhu svého otce a v tehdejším Gottwaldově (dnes Zlíně) vystudovala na pedagogickém institutu učitelství se zaměřením na český jazyk a výtvarnou výchovu. Po absolvování studií nastoupila na druhý stupeň ZŠ Leninova (dnes ZŠ Masarykova) ve Valašském Meziříčí, kde s výjimkou tříletého působení na pozici ředitelky místní základní umělecké školy, vyučovala až do odchodu do zaslouženého důchodu.

Pan Josef Příleský se narodil ve Lhotě u Choryně. I on prožil dětství se dvěma sourozenci, avšak v rodině kovozemědělce a musel se tak velmi brzy zapojit do péče o hospodářství. Po založení JZD byl určen jako nástupce svého otce, a proto nastoupil ke studiu na Zemědělské mistrovské škole ve Strážnici, kam dojížděl na svém milovaném pionýru. Navázat na práci v zemědělství mu však neumožnilo astma, a tak našel uplatnění jako řidič ve valašskomeziříčském podniku Osvětlovací sklo, kde jezdil po celý svůj aktivní pracovní život.

A právě zaměstnání se stalo pro oba osudným v tom nejlepším smyslu slova. Paní Marie se svou třídou totiž organizovala prázdninové stanování, když jedna z maminek přizvala ke stavbě tábořiště pana Josefa. A jak se říká, to už byla téměř ruka v rukávě. První rande na sebe nenechalo dlouho čekat a 6. srpna 1966 se do roka a do dne konala svatba.

Bc. Jakub Mikuš, tiskový mluvčí MěÚ Valašské Meziříčí