ČR – Opozice i koaliční strany řeší SMS zprávy ministra zahraničí a šéfa Motoristů Petra Macinky prezidentské kanceláři o jmenování Filipa Turka ministrem. Macinka v nich píše, že pokud mu prezident nevyhoví, důsledky ho velice překvapí. Petr Pavel to v úterý po poledni označil za vydírání a nahlásil policii. „Přijde mi téměř nemožné, že se to mohlo stát a že máme takového člověka ve vládě,“ soudí bývalý předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský.

Rozhovor Praha 19:44 27. ledna 2026

Poradce prezidentů Václava Havla i Petra Pavla, bývalý diplomat Michal Žantovský, prohlásil, že to je skandál a že se něco takového v porevoluční historii nikdy nestalo. Vy jste procházel porevoluční politikou také v různých rolích. Vy si na něco srovnatelného pamatujete?

Musím říct, že něco podobného, čeho jsme dnes svědky, se snad ještě v dějinách naší země nestalo. Je neuvěřitelné, že se někdo může takovýmto sprostým, hulvátským způsobem vyjadřovat směrem k panu prezidentovi. To skutečně nemá obdobu v naší dosavadní historii, a tím myslím nejenom historii polistopadovou, ale historii celé existence napřed Československa, pak České republiky.

Ale rozlišoval byste, co je řečeno veřejně a co v soukromé komunikaci? To přece bývá docela velký rozdíl.

Především bylo evidentní, a pan Macinka to nepopírá, že věděl, že to bude zveřejněno, dokonce s tím počítal. To, že pan prezident, nebo jeho kancelář, seznámila veřejnost naší země s tím, koho máme za ministra, jak se chová, jaký nátlak vykonává vůči panu prezidentovi, to si myslím, že bylo zcela na místě.
Není tady důvod to krýt, zatajovat. To, čeho se dopustil pan Macinka, je něco tak neuvěřitelného, nehorázného, že vidím jediné řešení. Teď je na panu premiérovi, aby se takového člena vlády prostě zbavil.

Ministr Macinka poukázal na to, že prezident se podle něj ocitl mimo ústavní rámec a dodal, že pohrdá vůlí parlamentu. Neměl přece jenom prezident vyhovět návrhu premiéra a jmenovat Filipa Turka ministrem životního prostředí.

Vzpomeňte si, co všechno jsme se o panu Turkovi dozvěděli. Byla to velká míra ostudy, kterou ve svém životě způsobil, včetně neúcty k základním hodnotám a jeho jakési adoraci nacistického Německa a této doby.
Také to, jak se zachoval ve věci té holčičky, kterou se pokusili upálit. To všechno, když vezmete dohromady, jsou tak hrozné skutečnosti, že je dobře, že se dovídáme, koho máme dneska ve vládě.

Prezident řekl, že zprávy postoupí právníkům k posouzení, zda se nejedná o naplnění skutkové podstaty trestného činu vydírání. Policie už takový podnět přijala. Z SMS, které hlava státu zveřejnila – kloníte se k názoru, že se mohlo jednat o vydírání? Může to být trestněprávně postižitelné?

Opravdu nechci vyslovovat nějaký soud, přece jenom je možné, že by moje hodnotící úsudky mohly být brány v potaz i orgány trestního řízení, a to by nebylo vhodné. Musíme jim nechat volný prostor.
Já to prostě považuji za něco nehorázného. Je to nejen nedůstojné, ale je to prostě něco, co se mně zdá být téměř nemožné, že se mohlo stát a že máme takového člověka ve vládě.

Pomůže soud?

Bylo by vůbec dobré tyhle otázky probírat u soudu? Není narušení politické kultury, pokud se političtí soupeři, a v tomto případě činitelé, kteří by měli směrem k zahraničí spolupracovat, vzájemně žalují?

To je jedna věc. Ale evidentní je, že je tady otázka rozsahu kompetencí, rozsahu diskrece a úvahy hlavy státu – do jaké míry je vázán všemi návrhy předloženými předsedou vlády na to, koho může nebo musí jmenovat členem vlády.

Všichni přece víme, že celá kauza se točí kolem jediného jména, a to jméno je Turek. To, že pan prezident nevyhověl návrhu na jmenování Turka členem vlády, si myslím, že v rámci jeho prostoru pro diskreci je ještě možné posoudit.

Je věcí Ústavního soudu, nikoliv nižších soudních institucí, aby v případě kompetenční žaloby rozhodl, ve kterých případech má prezident prostor pro diskreci, kdy může takovému návrhu nevyhovět.

Také je otázka, jestli by vůbec byla kompetenční žaloba možná, protože tady vůbec není spor o kompetenci. Všichni víme, že Ústava jasně říká, že návrhy na členy vlády předkládá premiér a členy vlády jmenuje prezident.

Členové koalice se brání kompetenční žalobě. Není to nakonec dobře z toho důvodu, že by to třeba dál konflikt eskalovalo?

Realita v naší zemi je přesně opačná. Pro politiky v naší zemi je běžné, že všechny nepříjemné otázky se snaží přesunout jinam a Ústavní soud v této situaci není poprvé. Byl v ní mnohokrát, téměř soustavně, kdy rozhodnutí, která se nechtělo přijímat politikům, přesouvali na Ústavní soud.

V téhle situaci Andrej Babiš vyzval k uklidnění, k tomu, aby se sešli Petr Pavel s Petrem Macinkou. Dokážete si ale představit, že se tenhle spor dá řešit smírně, nějak urovnat. Jsou nějaké deeskalační kroky, které by v tomhle směru mohli jednotliví aktéři učinit?

Vůbec si nedovedu představit, že by pan prezident, kterého si velice vážím, byl ochoten, uzavírat nějaké dohadovací jednání s Macinkou, který se dopustil hulvátství takového způsobu, že považuji za nemožné s ním jednat. Opravdu je věcí premiéra, aby se takového člena vlády prostě zbavil.

Co to všechno znamená pro českou vnitřní politiku, ale i pro obraz Česka v zahraničí?

Je to ostuda, je to veliká ostuda. Ale řekněme si rovnou, kde jsou počátky té ostudy? Vždyť máme premiéra obžalovaného ze závažné majetkové trestné činnosti. Už tato skutečnost, nehledě k tomu, že to je člověk v minulosti evidovaný jako agent StB, nám zrovna dobrou pověst nedělá.

Tomáš Pavlíček