ČR – Není jich mnoho, ale jde z nich strach. Ne proto, že by někdo považoval zbabělce Vidláka za nějakého schopného lídra, ale proto, že se člověku nutně vybaví děsivé záběry z roku 1948. Ano, těchto kolaborantů a vlastizrádců je méně a zatím za sebou nemají okupační mocnost, která by sem přišla „osvobozovat“ v květnu 1945 a už zůstala. Ale děsiví jsou stejně a my jim nesmíme dovolit, aby si mysleli, že v naší zemi budou vládnout.

Kateřina Konečná, Daniel Sterzik, Petr Drulák a pár desítek zfanatizovaných extremistů vyrazili na Pražský hrad, aby prý „prezident respektoval volby“. Víte, co to znamená v překladu? To si prostě ten odporný zrádce naší země Vidlák a další komunisté (protože oni si říkají Stačilo!, ale jedná se o KSČM, která vždy sloužila a bude sloužit Moskvě) představují, že si pak stoupnou na balkon a stejně jako jejich ideál Klement Gottwald nám sdělí: „Právě jsem se vrátil z Hradu.“

Vyhrožují nám, plánují si převraty a pseudorevoluce, aby zničili naši svobodu, naši prosperitu, naši krásnou zemi a aby z ní zase udělali hnusnou a špinavou klec, kterou drancují Rusové. Ale to se, milí soudruzi, prostě a jednoduše pletete. Není rok 1948, a i když si to jako Gottwaldovi následovníci moc přejete, nebude se opakovat.

Sledovat tu lůzu je sice děsivý pocit, ale když se nad těmi pár lidmi člověk zamyslí, je dobré si uvědomit, že opravdu každý stát má svůj okraj společnosti, svoje dno a svoje extremisty. Svoje Vidláky. Někde jich je více, někde méně, v nacistickém Rusku vládnou, u nás ale ne. Většina Čechů je totiž na daleko vyšší úrovni než kdejaký fanda nacistů Vidlák. I když to tak třeba někdy nemusí působit, my jsme Západ. Oni nás z něj chtějí dostat, ale nepovede se jim to.

Ano, Gottwaldovi pohrobci pochodovali na Hrad a mysleli si, že nás zastraší. Místo toho jen ukázali, proč je nutné nerezignovat, bojovat a jít k volbám. Protože vládu lůzy, které se říká lidová demokracie, jsme tu už jednou měli. A zpátky ji rozhodně nechceme. Protože my máme svoji zemi rádi. A naše země může prosperovat a můžeme v ní žít jedině tehdy, pokud bude silná, suverénní a svobodná. A to všechno nám chtějí vzít.

Johana Hovorková