Rusko - Osmdesát osm tisíc domů bez elektřiny se ocitlo po dalším brutálním nočním náletu na Kyjev. Rusové v noci na sobotu vyslali na Ukrajinu 369 dronů a raket. Děje se tak na pozadí mírových jednání v Abú Dhábí. Stalo se železným pravidlem, že Kreml doprovází jakékoli snahy o nalezení mírového kompromisu těmi nejsilnějšími vzdušnými údery. Ty nejspíš mají zpracovat naladění ukrajinské veřejnosti do poddajnější podoby. Ve skutečnosti ale jde o samoúčelné násilí. Jako v případě zmíněného opilce.

Čím víc naděje na dohodu, tím větší bombardování. Takovou vedlejší taktiku zvolili ruští agresoři na Ukrajině. Není těžké najít doklady o tom, že každý pokus o nalezení životaschopného uspořádání vztahů mezi Kremlem a Kyjevem provází masivní baráž vzdušných úderů. Je přitom v zásadě jedno, o čem se s Rusy právě jedná a v jakém formátu.

Zatímco probíhala největší výměna tisíců válečných zajatců v květnu 2025, Rusové vyslali na Ukrajinu 367 různých vzdušných útočných prostředků (kromě skoro tří set dronů také 69 raket). Když si Trump volá s Putinem, mohou se Ukrajinci připravit na pořádnou salvu. Tak jako v červenci loňského roku, kdy Rusové zaútočili pomocí 550 dronů, střel a raket, zabili tři lidi a dalších třicet jich zranili.

Aktuální zkušenost říká, že nejhorší situace nastane, když dojde na skutečná jednání o sporných otázkách, které by mohla otevřít cestu k míru. Ruská vzdušná kampaň na pozadí zatím nejnadějnějšího mírového návrhu a následných jednání ve Spojených arabských emirátech trvá již dva týdny a je neobyčejně intenzivní. Na Kyjev a další města zamířily tisíce dronů a raket. Zničily energetická zařízení, odřízly stovky tisíc lidí od elektřiny, tepla a vody. Sotva Ukrajinci něco opraví, přijde další salva. Tak jako v noci na dnešek.

Západní diplomaté popisují tyto útoky jako „tlak na civilisty – tlak načasovaný na diplomatická jednání“. Člověk nemusí být západní diplomat, aby pochopil ruskou strategii. Jde o zvyšování tlaku na ukrajinskou veřejnost, aby akceptovala vyklizení Doněcké oblasti bez boje a její odevzdání Rusům, což jinak dlouhodobě odmítá. Člověk by řekl, že Rusové pochopí zbytečnost takových útoků za ty čtyři roky, kdy jim Ukrajinci dávají jasně najevo, že zastrašování na ně nefunguje. Dá se předpokládat, že jim je také již nyní jasné, že nedosáhnou cílů, pro které obětovali milion lidských životů a utratili skoro všechny svoje peníze.

V útocích na Ukrajinu bude zakotveno i něco hlubšího. Může jít o prostou radost z destrukce toho, co sami nemají, která je jim vlastní jako malým dětem. Spíše ale jde o adrenalin z destrukce, ve kterém se Rusko podobá opilci, který vyvolá scénu během návštěvy u známých. Sice podvědomě chápe, jak trapný a ubohý před všemi vypadá, to mu ale nebrání, aby jim před odchodem ještě neroztřískal obývák. Ta příšerná kocovina, ve které možná přijde o všechno, dříve či později zcela jistě přijde. Tak proč si to před tím totálním pádem na dno ještě trochu neužít?

Martin Skýpala