ČR - Když jsem v úterý četla ten článek, cítila jsem, že se u toho možná trochu červenám. Renomovaný švédský deník Dagens Nyheter (DN) přitom nenapsal nic nového. Stačilo, že v jednom textu shromáždil strohé informace o některých předpokládaných členech rodící se nové vlády v České republice a jejich prioritách.

Ten, komu jsou vlastní moderní hodnoty západní civilizace, dospěl na základě uvedených faktů k jedinému možnému závěru: To je ale sebranka. Doma už nějakou dobu víme, co jsou Turek s Okamurou zač, a hned tak něčím nás nepřekvapí. Možná už taky máme vůči jejich toxicitě jistou imunitu. Jenže podívat se na ně očima příslušníků země, která má sice také své výlupky, ale některé věci tam jsou prostě nemyslitelné, je zcela jiný zážitek.

„Proruští neonacisté, kteří si přejí, aby Česko vystoupilo z Evropské unie a skončilo s podporou Ukrajiny,“ napsal DN o SPD. Tahle obecná charakteristika ovšem v dnešní době sedí na lecjakou evropskou partaj. Skutečně silný kalibr, který bylo pro Švédy, pověstné někdy až přehnanou politickou korektností, jistě těžké rozdýchat, tak představují zmínky o „benzínové straně“, Motoristech, a jejich ikoně, jež kandiduje na šéfa diplomacie.

„Minulost silné osobnosti strany, (bývalého, pozn. red.) europoslance Filipa Turka je spojena s otevřeně homofobními a rasistickými výroky, namířenými mimo jiné proti Romům a Baracku Obamovi,“ napsal švédský deník.

„Sbírá britské luxusní vozy, jako jsou Jaguary, Bentleye a Rolls-Royce, a často se chlubí někdejší úspěšnou kariérou závodního jezdce. Začátkem tohoto roku ale český investigativní web odhalil, že tyto úspěchy byly, mírně řečeno, značně přehnané. V soutěžích, kterých se Turek účastnil – v obskurním středoevropském závodě Carbonia Cup – nejčastěji skončil poslední nebo předposlední. Když jednou závod vyhrál, startoval pouze on a patnáctiletý chlapec,“ pokračoval DN v Turkově charakteristice.

Vzhledem k tomu, jak málo se Švédové obecně věnují české politice, dostalo se Turkovi neobvykle velkého prostoru. Přinejmenším stejně jako „populistovi a miliardáři“ Andreji Babišovi a jeho opletačkám se zákonem, když byl poprvé premiérem. Pak nastalo období, kdy jsme se na stránkách švédských novin mohli dočíst o cestě Petra Fialy do Kyjeva nebo o české muniční iniciativě.

Ale i tehdy tamnímu zpravodajství spojenému s Českem vévodil sport. V této souvislosti lze konstatovat, že poslední článek o formování nové české vlády nás na Severu znemožnil víc než jakékoli hokejové fiasko.

Markéta Mitrofanová