Do kdy budeme předstírat, že klaun v Bílém domě je ctihodný státník?
Do kdy budeme předstírat, že klaun v Bílém domě je ctihodný státník?

USA, Rusko – Trump nezostuzuje jen sebe a USA, ale celý Západ. V sázce je budoucnost Ukrajiny a bezpečnost celé Evropy, chováme se ale, jako kdyby nejdůležitější prioritou bylo chlácholit amerického egomaniaka a předstírat obdiv k jeho „velikosti“.

Putin, šéf kleptokratického syndikátu, jenž parazituje na svém okolí i na vlastních lidech, která systematicky likviduje a vypuzuje vlastní elity, protože jedině tak je možné udržovat zbytek populace slepý, hluchý a němý (a kriminální strukturu funkční), se za nadšené asistence klauna Trumpa vysmál Západu a odvezl si z Aljašky srdečně přátelský „no deal“.

Červený koberec, potlapkávání, šklebení se napodobující úsměv a vyvolávající nauseu, společná cesta limuzínou, maraton vzájemného patolízalství a závěrečná „poděkování a vřelá objetí za provokování a střelbu do dětí“.

Trump, ostuda Západu, směšný egomaniak vyjadřující se obměnou několika málo slov, poskytl vrahovi ukrajinských dětí Putinovi nejen možnost rehabilitace, ale „vzájemným porozuměním“ znovu přiznal jeho odporným lžím o povaze ruské agrese v Ukrajině kredit.

Pravděpodobně tohle má být ten nedoceněný přínos světovému míru, za který se Trump dožaduje Nobelovy ceny za mír, přičemž kvůli tomu neváhá osobně obtěžovat členy norské vlády.

Srdečně přátelský „no deal“ s vrahem nedává Ukrajině jinou možnost než dále bojovat, zatímco vrah dostal darem od klauna pohodlné křeslo, aby mohl sledovat, jak Ukrajina postupně vykrvácí.

Jestli Evropa zůstane v pozici bázlivého chudšího příbuzného (jímž není), který se bojí říct, že klaun je klaun, a nevyvine veškeré úsilí, aby nadále nemohl samostatně jednat o věcech, jejichž pochopení zdaleka přesahuje jeho erodující hokynářský intelekt, budeme totéž sledovat společně s vrahem, jen s úplně opačnými pocity zmaru a beznaděje.

Bob Kartous