Bezdomovectví. Radnice zvládají prevenci, represi ale hatí špatné zákony
Bezdomovectví. Radnice zvládají prevenci, represi ale hatí špatné zákony

Zlínský kraj - Znečišťují veřejná prostranství, tropí výtržnosti, obtěžují okolí. To jsou hlavní negativní projevy bezdomovectví. Radnice se snaží s lidmi bez přístřeší pracovat, ale naráží na několik bariér. Jedna je na přímo na straně lidí bez domova, kteří mnohdy svůj stav vnímají jako životní styl, na němž nehodlají nic měnit, ta druhá pak tkví v nedostatečné legislativě – v praxi jsou bezdomovci za přestupky prakticky nepostižitelní. Jaká je tedy situace v jednotlivých městech?

Zlín
Zlíňané jako obyvatelé krajského města se s problémy způsobovanými lidmi bez domova setkávají velmi často. Narazí na ně především v okolí autobusového a vlakového nádraží či v přilehlém parku.
„Problém intenzivně řešíme. Vím, že občany trápí, a proto se snažíme nalézt cesty, jak ve městě snížit počet bezdomovců. Náš sociální odbor je s bezdomovci ve styku a snaží se s nimi pracovat, nalézat cesty pro návrat do běžného života. Bohužel, možnosti jsou velmi omezené. Třeba i proto, že bezdomovectví je pro některé z nich životním stylem,“ říká primátor Zlína Jiří Korec.
Dalším problémem, je skutečnost, bezdomovci nejsou takřka vůbec, či jen obtížně, postižitelní. „Legislativa je v tomto směru velmi nedostatečná. Nenabízí takřka žádné řešení potrestání na rozdíl od běžných občanů a bezdomovci si toho jsou vědomi,“ vysvětluje Jiří Korec s tím, že je nutné nalézt možnost aplikování reálného trestu. „Například běžní občané dostávají pokuty, ale bezdomovci je neplatí a není možné je ani vymáhat, jelikož nemají majetky. Bez změny legislativy je možné řešit problém bezdomovectví pouze sociálními možnostmi, což se ukazuje jako nedostatečné,“ dodává primátor.

Kroměříž
V Kroměříži je několik lokalit, kde se zdržují a přespávají osoby bez přístřeší. Jedná se například o bývalá jatka v blízkosti Zborovského mostu, bezdomovci přespávají také na volných prostranstvích v keřích, parcích a kontejnerech. Jde asi o 20 osob. Nejčastěji se dopouštějí znečišťování veřejného prostranství odpadky či porušují vyhlášku o zákazu konzumace alkoholu na veřejných prostranstvích. „Strážníci bezdomovce často odvážejí na protialkoholní záchytnou stanici – víc než polovinu z celkového počtu odvážených tvoří právě osoby bez domova,“ popisuje problém mluvčí kroměřížské radnice Jan Vondrášek.
Město Kroměříž dlouhodobě finančně podporuje poskytovatele sociálních služeb, kteří pracují s touto cílovou skupinou. V Kroměříži však chybí terénní program pro osoby bez přístřeší. „Také z tohoto důvodu město navázalo letos kontakt s vládní Agenturou pro sociální začleňování s cílem získat evropskou dotaci a zaměstnat na odboru sociálních věcí a zdravotnictví dva terénní pracovníky, kteří by pracovali s osobami ohroženými sociálním vyloučením, tedy s potenciálními bezdomovci,“ poznamenává Jan Vondrášek.
Také v Kroměříži volají po změně legislativy. „Přivítali bychom, kdyby městská policie mohla opět vracet osoby do místa jejich trvalého pobytu – jedná se o takzvané vykázání. Strážníci tohoto institutu před jeho zrušením využívali. Část bezdomovců, kteří se v Kroměříži pohybují, odhadem až polovina, totiž v Kroměříži nemá trvalé bydliště,“ dodává mluvčí.

Uherské Hradiště
Počty osob bez přístřeší v Uherském Hradišti se různí podle roční doby. Skutečných bezdomovců, tedy osob zcela bez přístřeší, je menšina. „Více je osob bez snahy pracovat, závislých na alkoholu či na drogách, žijících z různých příčin na okraji společnosti. Nárůst počtu těchto osob ve městě je zejména v letním období, ponejvíce v době konání větších kulturních akcí. Tito lidé často nebývají úplně bez domova, pokud dojde k propadu teplot pod nulu, odcházejí povětšinou zpět k rodičům, rodinným příslušníkům či jinam,“ popisuje situaci starosta Uherského Hradiště Stanislav Blaha.
Terénní sociální práci zajišťují pracovnice odboru sociálních služeb a zčásti také Azylového domu Cusanus. Ve městě disponují azylovými domy, ve kterých je nouzově možno strávit noc případně i na židli. Kromě toho by se koncem roku 2019 mělo otevřít Nízkoprahové denní centrum, které také pracuje s cílovou skupinou osob ohrožených sociálním vyloučením. V chladných dnech mohou osoby bez přístřeší využívat i v podnapilém stavu tzv. sedací místa v azylových zařízeních.
Ani to však k řešení nestačí. „Stát přehazuje tento problém na samotné obce, které mají jen omezené zákonné nástroje k tomu, aby to vyřešily. Myslíme si, že na poli prevence se provádí spoustu poctivé práce a je na čase zavést účinnou represi – vymahatelnost práva. V období první republiky platilo domovské právo. To znamená, že o většinu lidí bez domova by se měla postarat obec, v níž mají tito lidé trvalé bydliště,“ popisuje možnosti ředitel Městské policie Uherské Hradiště Vlastimi Pauřík.

Vsetín
Ve městě je patrný postupný nárůst počtu lidí, kteří se ocitnou na ulici. Podle informací obecně prospěšné společnosti Elim, která lidem bez přístřeší intenzivně pomáhá, šlo například v loňském roce o více než sto lidí. Značná část lidí, kteří se ocitnou na ulici, se na Elim obrací a využívá některou ze služeb – Terénní práce Elim, Denní centrum Elim či Noclehárna Elim, a s jejich pomocí poté odchází do stabilnějšího bydlení – Azylový dům Elim, ubytovna, nájemní bydlení a podobně.
Část sice stále zůstává na ulici, díky propropracovanému sítu služeb ale počet osob bez přístřeší nepřibývá neustále, a jejich počty se tak udržují na konstantní hladině čtyř až pěti desítek osob.
Také ve Vsetíně mají zkušenosti, že často je překážka bránicí situaci vyřešit na straně samotných lidí bez domova – závislost, upřednostnění jiných priorit, než je bydlení a práce. Velkým problémem je také nedostatek míst v domovech se zvláštním režimem pro lidi bez domova. Jedná se o pobytovou službu, která by mohla zajistit trvalé bydlení pro osoby, jejichž zdravotní a sociální situace vyžaduje pomoc a péči.
Jaroslav Janečka